O jak drahý poklad, Pane,
Jest svědomí bez hříchu!
Jen když to mám, se nestane,
Bych se musel bát trestu:
Srdce oplívá tichostí,
Neleká se před zlou smrtí;
Neb tys, Bože, můj přítel.
Že u tebe v lásce stojím,
Jsa jistý tvé milosti,
Protívníků se nebojím,
Jsem živ v spokojenosti;
Mysl má jen k tobě zhledá,
Když mně pohrožuje bída,
A těším se s tvou láskou.
Jestli že jazyka zlého
Mne uštípačnost tejrá,
Přec mně nikdy srdce mého
Pokoj tim neubýrá;
Já se jen hříchu varuji,
Sylně Boha důvěřuji,
Že nevinost obhájí.
Má mysl vždy s potěšením
Nahlýží do věčnosti,
Kteráž Božským zaslýbením
Chuť mně dodává k cnosti;
Tamť nám světle ukáže Pán,
Od koho zde býl milován;
Tam nábožný zvítězý.
Dejž Bože, k mému spasení,
Abych konal zákon tvůj,
Dejž, bych měl dobré svědomí,
Bez kteréhož nejsem tvůj;
S tebou se Pane smířiti,
Vždy se zlého varovati,
Bůď má největší pilnost.
Budu hlas svědomí mého,
Jako hlas tvůj poslouchat,
A napomínání jeho
Ochotně vykonávat;
Ukáželi mně nepravost,
Ty otče, uděl mně milost
Hned mou chybu napravit.
Mám důvěrnost k pomocy tvé,
Kterou sy mně zaslýbyl;
Ach Bože! přispěj Duši mé,
Bych svývolně nechybyl;
Jen kdo jest srdce čistého,
Může skrze syna tvého
Tebe mít za přítele.