Pán Bůh jest mé outočiště,
A má největší radost;
Ten člověk má štěstí jisté,
Jenž má k němu důvěrnost,
Bože tys můj, skrz zákon tvůj
Spokojí se duše má,
Dosti mně jest vůle tvá.
Kdožby ti nedůvěřoval?
Ty sy slabému sýla,
Cží zrak by všude neshledal
Dobrotu tvého díla?
V raddach velký, v skutkach velký
Bože! tvá ruka mocná
Divi na mně vykoná.
Kdokoli tebe miluje,
Nikdy není opuštěn;
Když ho bída obkličuje,
Od tebe jest potěšen;
Duše čistá vždy jest jistá;
Jí nezarmoutí těžkost,
Jen hříšníka trápí zlost.
Doufej duše, doufej v Boha,
Blázna rozkoš pomine;
Smrt mu radost jeho zmrhá,
Nábožný se nelekne;
Ten když padá, hned zas vstává,
A jako skála stojí,
Když ho smrt zuve k boji.
Važ sy té slavně náděje,
Kterou ti Krystus dává;
Kdo se od něj uchyluje,
V neštěstí se vydává;
Tvůj spasytel jest tvůj přítel,
Krví, kterou vycedil,
Tvé spasení utvrdil.
Buď stálá, když se nad tebou
Zdvíhá bouře trápení,
Bůh dá pomoc, Bůh je s tebou,
Posylní tě v soužení;
Množství slzý zetře brzy;
Tvou uloženou těžkost
V stálou promění radost.
Bože tys mé outočiště,
V tebe doufá duše má;
Od tebe mám štěstí jisté,
V nebesých jest sláva má:
Kdožby sebe zcela v tebe
Všemohoucý nesložil?
Kdožby se ti nesvěřil?
Já se v ruce tvé poroučím,
Můj život tobě vzdávám;
Tys jasné světlo mým očím,
Důvěrnost v tebe skládám;
Budiž můj Bůh, a když můj duch
Bude se loučit s tělem,
Buď mým potěšitelem.