Což mám vždycky rozprávět řečí nevázanou, Když uznávám češtinu veršů býti hodnou? Syn slovůtného Cžecha* má sy dát vzýt svou čest? Sedět v koutě němý, schvalně zanedbat pověst?
Mne potomků chvála lektá: musým jim zpívat? Proč nemám být veršovcem? mám se jen dívat? Hle! vidím Phyloboga** harfu napínati, A čtvernohou píseň o knězy Ržímském hráti.
Jak on se vynáší! kterak s nim motá! Sem y tam po obloze jak on se lopotá! Luka, pole, lesy, ze všech stran větrové Jsou mu k službám, k vůli se mu mění časové.
Ani Barta nemá pokoj, musý harfu* vzýti, Do písně jeho sednout, veršům krásu dáti. Onť zpívá nebesky! pouhý člověk jest sprostý Vtip jeho pochopit. A já mám zůstat pustý?
Nenechte mne tak hynout vy Bohové Cžeští; Nadchněte mne vaší sýlou duchové věští. Což? mám se utíkati k cyzých krajin Bohům? Nejste vy dost schopní dát léky mým neduhům?
Kterak pak Libuše* česky prorokovala? Zdaž někdy cyzých Bohů na pomoc volala? O nesmrtelná Umko!** dcero Svěntovíta, Ty mne řeď, tvou obranou bude má čest jistá.
Z Petřinského stánku, kde sy své tovaryšky Znát moudrost učila, na mne vpusť papršlky Umění svého, bych sy ouraz neuhonil, A přirozenost v snažení mém nepoškvrnil.
V tvém lese svatém, an jest dubami obrostlý, Kde oltář drnový stál, teď mechem zarostlý, Tam, kde šedivý Cžech s synami se schazýval, Při selské oběti tvou chválu zpívával,
Když zlatí časové plouli v samé sprostnosti, Pokudž ti Cžechové sloužili v nevinnosti, Tamť tobě novou službu s vděčností rozmnožím, A na nový oltář čistou obět položím.
Mne jen, prosým, zachraň bídným býti veršovcem, Zváčem nemotorných slov nesmyslným lovcem. Nech mne naší češtinu bez nucení znáti, Bych mohl k pochopení Cžechům písně hráti.
Odkudž jest to, že Phylobog svou nutí prácy? Průchod básně* zachovat nemá žádné mocy? Tys ho zamrštila, že se tě pyšný spustil; Teď veden pochlebenstvím hříchu se dopustil.
Jak bloudící poutník, pohrdač vůdce svého, Padá nenadále do neštěstí hrozného. Bohům se svěřil, jenž jeho řeči neznají, A ti ho k posměchu pletky tlachat nechají.
Mozek sy rozdrchá pracý rytmů čtvernohých, Až mu neporozumí žádny z Cžechů moudrých; Budeli chtít ve verši křičet jméno Peron, Musý hledat u Rozy, jeli tam kde Zelon;
Aby míle zpíval, nemůže být bez pění, Musý totiž na koncy s tím srovnávat vění, Ach věru! stane se to; řekneli Svatyně, V jeho verši, nastojte! bude rochat svině.
Ejhle Cžechu! na světlo jdou, prý, vazomluvky; Nerozumíšli tomu, jest tvůj rozum lehký.
Cookies on Poetry Cove