Božská jiskro z plamenu nebeského!
Zprosť, zprosť se toho těla smrtedlného;
Pohrdej strachem, ouzkostí, bolestí,
Teď máš svítězyt nad přirozeností,
Vykročiti z tohoto světa,
Vstoupiti do končin života.
Slyš, jak tebe volají Anjelové,
Poď milá sestro, poď k nám, hle kůrové!
Což to, že se víc neznám? – kormoutějí
Se mi smyslové, zrak hasne, zmizejí
Živlové, já více nedychám,
Duše má! to za smrt držet mám?
Země se vzdaluje, a již zacházý:
Vidím nebe otevřené; přicházý
Vstříc Serafíni s zpěvem: ach zapůjčte
Vašich mně křídel, semnou z čerstva leťte! –
O hrobe, kde jest tvé vítězství?
O smrti, kde tvé přikořenství?