Chodívám domu vždy unaven
Od výdělku konaného,
Nebývá pokrm mně připraven
Z platu krví zjednaného.
Lenoška žena jen běhává
V městě s klepnou svou po tulkách.
Snad sy kalána vyhledává? –
Ach! nic nemám víc v škatulkách.
Co jsem shromáždil trpkou prácý,
To již dávno vylítalo;
Nemohu vyjít s chleba lácý,
Jak dál? – Srdce! cos dělalo?
Muži! jak máš s ní nakládati?
Nechceť sama rozumu mít,
Mámliž ji kýjem potírati? –
Cžert se může s tim ďáblem bít!
Starého z ní víc nevyženu,
Zle se bude na mne vstekat,
Nemocnou jistě spatřím ženu
S zdravým tělem v loži hekat.
Nic více nedám do škatulky;
Ale schovám to v hospodě;
Lenoška ať sy jde na tulky,
Pánem budu já v svobodě.