Proč pak rozlobení
Po mně tak očima točíte?
Proč hladové máte v tom zalíbení,
Když na mne v soukromnosti sočíte?
Že se týkám vaší nevědomosti!
Jáť jsem bez zlosti.
Já se s vámi potkávám
Nenadále,
A jdu svou cestou dále,
Kam mne vede; na to pozor dávám!
Kde, kdo, co jste? o to nepečuji;
Pravdy nezlehčuji.
Vás napomínám
Skrz příklady a pravidla;
Syc ničehož nepočínám,
V čemby láska ve mně byla ustydla.
Což vám prospěje zlost?
Já svou cestou kráčet budu.
Nedbám na ošklebení,
Jehož jsem spatřil víc než dost.
Ale pokud jsem bez bludu,
Mám nejsladší zalíbení
V tom, že snad se napravíte,
Když vidíte,
Kterak obhájené pravdě se daří.
Kýž se mezy vámi nezmaří!
Bylo dosti dlouhé stonání
Ode dnů nepamětných
Při vázání
Všech naších Cžeských veršů štěbetných.
Slyšeliť jsme hany dost!
Jest čas! svou ukroťte zlost!