Mládenče, budiž mi pozdraven. Přes tvorstvo
Vznášíš se s znějicým schopem radostně a pyšně!
Tvé líce, jak žhnou
V řeřavosti ranních červánků!
Tvé ryšlavé se kroužicý vlasy, tvůj daleko plápolajicý
Šafránový plášť, jej nadýma, hle! ranní vítr,
A s růže bere listí,
Jenž ti jasné obvíjí čelo.
Tobě, nesmrtedlný, tobě slaví mladý svět,
Tobě pohrávajicý jezero, tobě zapálený les,
Tobě vysloněný pahrbek,
Tobě perlami posetá louka.
Tobě, Nesmrtedlný, tobě harfa má plesá,
Vroucně tě miluje srdce mé. Nebudíliž tvá tichá hubička
Mne z ochromujicý zdřímoty
Do rozkoší bytnosti?
Blaze ti, papršlicý, blaze! Opásej, kdykoliv se navracýš,
Mé kyčle s sýlou. Zocelůj pevným zdorem
Má stehna. Naplniž
Mé trubice s lvovým tukem.
Tvá mladost nikdy nevadne. Ale má
Vadne brzy. Nedlouho, hle, již hledáš
Mne nadarmo v poli,
Voláš nadarmo zdřímače.
Hluboko v prachu jest mé spaní, nízký můj se zelenajicý byt.
Rosůj na něj slze, milostný! a červeň ho zlehka,
Až tvůj nebeský bratr
Mne zbudí k věčnému dnu.