Skip to content
1754–1831

IV.) Křesťane! naše spasení

Václav Stach

Křesťane! naše spasení Hleďme sy vymahati; Ne v nejistém prodlevání Pokáním odkládati:

Ochotně se lepšeme, Nebe sy dobývejme; Zde na zemi buďme svatý, By sme tam byli přijatý.

To aby se dobře stalo, Musýme hřích přemahat; Ducha lstivé svádí tělo, Na to pozor máme dat;

Když se na nás oboří, Jest při nás milost Boží; Jen necoufejme v těžkosti, A nepovolme v radosti.

Blahoslaven, kdo bojuje V pevné víře, a s chutí, Zlým žádostem nesvoluje, Ten své tělo ukrotí;

Skrz hořké přemahání Naleznem potěšení; Chcemli sy nebe zejskati, Musýme hříchům zemříti.

Kdo se nechce přemáhati, Kdo jest vlažný, lenivý, Nad žádostmi panovati, Jak pak tedy zvítězý?

Nelze bez vojny s tělem Býti vítězytelem; Jen bojovníku věrnému Věčnou Bůh slýbil korunu.

Být svývolně roztržitým, Podle vůle těla jít; Rozkošem sloužit nemírným, Neníť ducha Páně mít;

On v srdcy nepřebývá, Které hřích přechovává; Kdo chce ducha Páně míti, Musý cestou cnosti jíti.

Věrně se modli křesťane, Na tvou žádost pozor dej; Ať tebe hřích nepřepadne, Pokušení přemahej;

Y když ti bída hrozý, Ty jen čiň rozkaz Boží, Tak jako křesťan bojuješ, Tak sobě štěstí vymůžeš.

Vytrhni se z podanosti, Kterou sy se zavázal Nebezpečné nepravosti; Hleď bys jí nemiloval;

Dokaž, žes pravý křesťan, An má být obdarován; Pamatůj na slova Krysta, Žeť jest k nebi ouzká cesta.

Ach hotov sem mou nepravost Před Pánem vyznávati; Ježíši dej mně tvou milost, Vzdy hodně bojovati;

Ty sám spravůj vůli mou, Abych pilně konal tvou; Ty chceš, bych se ukřižoval; Já prosým, bys mně pomahal.

Tvým slybům se duvěřuji, Jež sy smrtí zpečetil, A k boji se připravuji, Bych mé štěstí nestratil;

Ržídiž má předsevzetí, Mysl a těla hnutí; Veden tvou rukou nezhynu, K mému cýly se dostanu.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
IV.) Křesťane! naše spasení · Václav Stach · Poetry Cove