Ach můj Bože! jak tak mnohá
Se mnou bída se potkává;
Po cestach mám kráčet ouzkých
Zde na zemi v bídach těžkých.
Zlá žádost se vzdy pravému
Zpírá našému dobrému,
Klesl bych, kdybys Ježíši
Neposyloval mou duši.
U tebe radu v neštěstí,
Potěšení v protivenství
Vzdy nalezám, a když sem byl
Nad propastí, měs uchopil.
Ty z Boha splozený synu
Vstal sy od věčného trůnu;
Vezma kladbu hříchu na se
Byls člověkem jako já sem.
Snášel sy těžké bolesti
Pro člověka nepravosti,
Smrt kříže míles podstoupil,
Bys ho k životu vykoupil.
Dle tvého, Kryste, příkladu
Trpělivý v bídě budu;
Od tebe jistou pomoc mám;
Tys můj, já tvůj, v tebe doufám.
Tvá jest má duše, y tělo,
Ať mně hrozý smrt y peklo,
Sylná mne hájí ruka tvá,
Jenž smrt y peklo přemohla.
Jestli v bídě zemdlí duch můj,
Přec, o Kryste, zustane tvůj;
Já sy zazpívám nábožně,
Hned zmizý těžkosti hrozné.
Nebeskou požívám radost
Spomínaje na tvou milost;
Mně hned nepřicházý těžce
Kráčet po trnové cestě.
Tou posylněn důvěrností
Jdu neboje se ouzkostí!
Ty mne sám Pane připravůj,
Tys má sýla, a strážce můj.
Duši v čistotě zachovej,
By se tě spustila, nedej;
Jsa živ podle tvé libosti
Tvou spatřím tvář na věčnosti.