Obec v pořádku zachovávat, Jest vyborné dobrodiní; Mnohým příjemný život dávat, Otec dětem tak to činí;
Od vlasti zahnat zbujníky zlé, To jest skutek výbornější; Rád vydat život za bratry své, To jest obět nejsvětější!
Tu obět konat dobrovolně A nevážit panství svého; Kráčet smrti vstříc nepovolně K prosbám hlasu manželského;
A svojim chuti dodávati, By zkusyli Cžeskou sýlu; Sám napřed svou vlast zastávati – Tak jde vůdce k tomu dílu.
Šťastná jsy, ó vlast! že Knížata Tak důstojná v lůně chováš! Máš své Rytíře! máš Hrabata! Jichžto mečem se zachováš!
Jsou vlastency! jsou hrdinové! Krev umějí obětovat. Aby tiší k nám přišli dnové, V nichž bezpečně chcem obcovat.
Spojení bratří na každého Milé vlasti nepřítele Ržádu se držme otcovského! Puďme jeho rušitele!
Cžeší svým jménem buďme v skutku, Hrdinsky sy počínejme! S Cžeskými vůdcy každou putku Vítězujíc dokonejme!
Snadby se Lev dal těm podmánit, Jenž zotročit ho hledají? Všem umí sylný se ubránit! Cžeší komu se poddají? – –
Stůjte měšťácy a knížata K obhájení milé vlasti! Žeňte sedlácý a hrabata Své hubiče do propasti!
Nám, bratří! věčná čest zůstane, Že jsme pro vlast bojovali. Chvála v pověsti nepřestane: „Hodně Cžeší mudrovali:
Zastat svou vlast y Krále svého, Se svobodou nedát másti, Zbůjníka krotit nemoudrého A k pokoji základ klásti!“
Cookies on Poetry Cove