Já jsem Cžeška modrooká,
Zhledu sem bystrého,
A mé srdce nemiluje,
Nežli udatného!
Já jsem Cžeška! tim pohrdám,
Kdo vlast y mne haní.
Mu nepodám ruky, kdo nás
Nechce hájit s zbraní.
Já jsem Cžeška! nežádám sy
Jiné vlasti žádné,
Byťbych mohla zvolit, kde jen
Žena mužem vládne,
Já jsem Cžeška! mé oko se
Od toho vzdaluje,
Kdo vlastenské mé volení
Semnou neschvaluje.
Jsyliž ty Cžech, jenž se zdraháš
Smyslu býti mého? –
Nejsy hoden vlasti y mne
Y jména Cžeského!
Ty nejsy Cžech! – jsy nezdárný –
Vlasti nemiluješ.
S cyzým srdcem jsy jen blázen!
Můj hněv zasluhuješ.
Já jsem Cžeška s celým srdcem!
Ono k tomu hoří,
Kdo, jako já, Cžech jest a se
Vlasti y mně koří.
Kdo bojuje pro vlast a mne,
Tomu ho celé dám! –
O vlast! štěstí dokonalé
Dáš jistě oboum nám!