Měsíci, svým jasem mučíš mne
kamenným a mdlým,
zajdi. –
Plížíš se k znavené skráni mé,
drtivým pálíš mne
tlakem.
Mé noci ubíjíš tragikou
táhlého smutného
svitu.
Magickou září svou prorážíš
klenby mé sinalé
hlavy.
Dereš se v můj mozek chvějící
protivným bodavým
kmitem.
Pokojné myšlenky mé svádíš
v šílené závratné
tance.
Měsíci, vyznělým hlasem svým
nervosně pravím ti:
zajdi!