V hrdé samoty své Duše prchám před tebou, bídný Světe,
Krmený Světe vepřů a kejhavých kachen,
Jedovatý Světe hadů a psů štěkavých,
Vyfintěný Světe kurtisán, jež válí se v brlozích tvých v bídě i bohatství,
Nafoukaný Světe límců a hvězdiček, rasů zákonných,
Nadutý Světe otrokářů mocných a otroků bídných,
Hnusný Světe shnilého masa a mozků prázdných –
V háv černý se halím, popel sypu na svoji skleslou hlavu,
Před tebou, Světe bídný, prchám, bych ještě více nepotřísnil sebe.