Matná touha duší mou nejistá line,
pálí v spáncích krví rozžhavenou,
bloudí tmou, hned jasem spěje v žáry siné,
děsí, spájí duši omámenou.
A zemdlena v mlhách těžkých dále klopýtá,
potácí se ve mdlobě znavené,
až rozkoše číše klesne na zem dopitá –
Poslední troska vášně ztrávené.