Po duši mé rozlila se rudá krev,
snů horkých krev,
noc duše ozářila ohnivým žárem.
V dusnou její komnatu ohnivý jazyk slét’,
v tušení slét’,
vzplanula prudce v jeku žhavém kouřícím varem.
Temný vyšlehl z ní horečný vášně květ,
krvavý květ,
mámivým spíjící smyslným výparem.
Sžehl duši zmámenou celý rozkoše svět,
hořící svět,
spájel ji v divém zardění vilným nahoty tvarem.
Divoký ryk přerval pochmurný duše zpěv,
závratný zpěv,
jásavý i kvílící nad rozkoše démonským darem.
A nitro zahlušil třeštivý hrubý řev,
šílený řev,
vyražený divokým vášně barbarem.
Sřítilo se tělo v kleté rozkoše záchvěv,
smyslů záchvěv,
mávalo strhaným čisté duše cárem.