Co je mi ze všeho,
co je mi z lidí,
z úskočných zmíjí,
jež křivým okem svým poťouchle slídí,
kde by uštknout mohly,
co je mi z lidí,
z hltavých supů,
jež srdce uštvané za živa z trupu
s řeřavým skřekem rvou.
Co je mi ze všeho,
co je mi z boha,
z lásky, jež kletá,
jež na přízrak, posměch nízkého světa,
zplvána klesla.
Co je mi ze všeho!
co je mi z boha,
bezmoci boha,
jehož níží, kope v prach lidská noha,
potupná noha.