Prchly illuse,
snům mým bije hrana.
Život záští jed mi v pohár mísí.
Můj zrak strhán,
má tvář poplvána,
z mojí duše bídné cáry visí.
Mé kostky prohrály,
zbyl mi jenom úsměv,
jímž pohrdám svým okolím milým.
Mé karty prohrály,
slyšet nepřátel řev
nad duše mé hradem hrdým, bílým.
Nu, zřítil se.
Ani to nebolí –