Nevložím na čelo tvé věnce nevěsty,
nechci tě klamat,
snad bych tě opustil uprostřed již cesty,
illuse proč rvát?
Sesláblý a mdlý jsem, mé rámě nervosní
podpírat tvůj sen,
lhostejně poslouchám, jak chladně píseň zní,
pro niž jsem zrozen.
Cestami cizími povedem svoje dny
ve smíchu, v pláči,
my víme, že touží po sobě naše sny,
a to nám stačí.