Žhavé a smuteční květy
hlavy své vztyčují k prvnímu pozdravu:
šeptajícím krokem snáší se jitro,
jež noc svou poslední vydychla silou.
Nadšení a klidní ptáci
všichni mu nejlepší písně své zpívají,
v tajemných melodiích radosti i smutku
tiše a delikátně.
Slétlo z vonného lože,
měkce vystlaného kalichy květů,
v netknuté rose koupá své vzdušné tělo,
jež chvěje se stříbrnými sny nepoznaných klamů.
Etherným zahaleno rouchem,
neslyšně utkaným z vůní bílých a žhavých růží,
lehce vznáší se v hedbávné mlze,
zádumčivě pohlíží v neznámé kraje,
z kouzla čarovných spánků
sladce je probouzí jemným polibkem,
rychle a odvážně stoupá na drsnou půdu
zlomyslných kamenů života.