Do mého nitra padal sníh,
ve vločkách sníh,
zvolna plnil moji hruď.
Na rtech mých mrzl trpký smích,
blínový smích,
poslední rozkoše zbylá chuť.
A já ležel tak zemdlen tich,
ve mdlobě tich,
můj strhán, zmrtven každý úd.
Dál dral se v nitro mystický sníh,
nažloutlý sníh,
v tlumeném rythmu slabil krve tluk.