Již poledne. Hle, ženců celá řada
se hlučně z pole dvorem farským vrací,
jich hovor v síni zvolna se již ztrácí
a jako roj to v kuchyni vše vpadá.
Strýc marně tvář ve vážný výraz skládá –
vždyť oba jsme jak uvaření raci –
„Ha, velebný pán v dobré je dnes práci!“
zní kol, a vše mu ruce líbat žádá.
„Jen nechte, děti!“ – s úsměvem strýc brání –
„teď k jídlu čas, já sluhou dnes, vy páni.“
Pak žencům začne nosit plné mísy.
A vida, jak jim vlídně na stůl chystá,
já v tomto knězi zase zřel jsem Krista,
jak apoštolům posluhoval kdysi...