Dnes chtěl bych u nás doma být,
kdy září slunce zlatý svit,
jak zvon jest nebe čisto,
kdy vůně z polí duší hne
a plna něhy tajemné
si v srdci hledá místo.
Dnes chtěl bych u nás doma být
a s utajeným dechem zřít
ty jednotvárné lány,
jak v nich se vlní obilí,
když slunce tvář k nim přichýlí
jak v moře zlaté manny.
Dnes chtěl bych u nás doma být
a vůní tou se opojit,
jíž dýší zem i žita,
když práší se z nich květu chmýř
a vánkem pluje v dálnou šíř,
jež jí jest všecka zpita.
Dnes chtěl bych u nás doma být
a na zelené mezi skryt
se mezi stébla dívat,
jak se tam chrpa usmívá
a koukol jak se zardívá,
jak slyšet cvrčka zpívat.
Dnes myslím, jak jest neděle,
jak mladé dívky zardělé
jdou polní cestou tiše;
tak modrý zrak, tak růžná líc,
snů letních v duši na tisíc,
jež v blankyt letí výše.
Dnes chtěl bych u nás doma být
a jednu z nich jen políbit,
tu s růžovýma rtoma,
jež kdysi v slzách roztálá
mi věčnou lásku vyznala,
kdys u nás doma...