Tak putují – jen hvězdy záře stálá
jim tiše na pout do Betléma svítí,
a v blahé víře v ni již sami cítí,
že splní se jich touha neskonalá.
Po syrské poušti velbloud jejich cválá,
jich samum neleká ni vichrů vytí,
ni propast, tma, ni lvové pouště lítí,
vždyť věří hvězdě, jež je v Betlém zvala.
Ó, hvězdo lásky! Srdce milující
čím chudší bývá těchto svatých králů,
když záře tvé se s bolem musí zříci.
Což div, že klesne v poušti žití, v žalu,
se vší svou vírou v tebe kmitající
na pouti k Betlému svých ideálů!