Jak tonul sál ve světla moři zlatém,
jak hudba sladká tajnou lásku dštila,
pod jejíž kouzlem Vy, lilie bílá,
jste v tance věnec zapletla se chvatem.
A v srdci Vašem, vírem plesu jatém,
v ráz spící bacchantka se probudila,
nach rozmaru a vášně v tvář Vám vlila
a svůdně s Vaším pohrávala šatem.
Jak temný mrak mé zraky na Vás lpěly,
já žárlivostí cítil duši prahnout,
cos dělo mi: „Již lásku všecku zmař!“
V tom Vaše rty mi „Jak se bavím?“ děly.
I bylo mi, jak měl bych k srdci sáhnout
a jeho krev Vám v odvet chrstnout v tvář...