Nestvůra tma na břichu rozvalena
jak černá můra na dědině leží;
tu sotva vítr smýkne návsí stěží
a z děsných hlubin země cosi sténá.
V dvůr gruntu vřinula jak černá pěna,
až jeho hřbet se pod ní zpurně ježí,
v ní váha studně se jak slepá věží
tmy cáry černými jsouc ověšena.
A děti s chůvou čekají, až z pole
se vrátí tatík s matkou v pozdní chvíli.
V tom obrovského cos se nad grunt chýlí
a vleče přes šindely střechy holé,
až před okny, jež na náves jdou, stane.
Toť Maga, prastarý děs noci Hané...