Svět zatajil se. V dunivé své slávě
se hněvně rudé slunce nad něj zdvihá
a paprsky jak biči k nebi švihá,
však milostně hned září ono právě.
Jak z brv se z osin klasů slzy třpytí,
jak krupice se v stéblech rosa sráží,
jež samet vlčího též máku vlaží,
prach cest se zvlhlý na šlepěj ti chytí.
Ó, blaho sytosti, jež kolem vládne,
div nezalkne se duše vyjevená!
Zem v rozkoš těhotenství pohřížena
a čirý vzduch již novou moukou sládne.