Hle, farský plot! Tam bez již kvete mladý
a něžnou zelení se směje z latí,
svah z fary, hle, již pampelišky zlatí,
v to pupence sem voní ze zahrady.
Vždyť na faře je jaro jako všady!
Pan farář vznícen sluncem rychle zkrátí
svůj breviář a v zahradě se ztratí,
kde nad záhony vrabci vedou svády.
I mladý kaplan vyšel s bledou tváří
ven před faru a tmavým okem dívá
se v modrý vzduch, jenž kmitá v slunce záři.
Ó, blaho jara, jež mu z dáli kývá!
On slyší – ani tam se vrabci sváří –
jak skřivan výš o věčné lásce zpívá.