Ó, div, v tom všedním chvatu, jenž nás kruší,
že doba přijde též, kdy v ryzím plání
zrak zvednem’ k nebi, vzepnem’ ruce maní:
čas velkonoční, svatý půst všech duší!
Nám, již jsme jindy k vyšším vznětům hluši,
žár svaté očisty tu vzplane v skráni
a duše prosta všedních snah a přání
se zase bližší k Otci Světel tuší!
Ó, velká noci! I v prohlubních země
vše hne se zvěstí o tvém velkém příští
a vstoupá vzhůru hlásat slávu tvoji.
Jak pašije hřmí jejím nitrem temně,
hruď tisícletá plesem se jí tříští
a ona bajných ve plamenech stojí.