Jak chápu Tě, ó, Kriste posmívaný
v Tvé lásce velké, jež Ti dala síly
snést slinu katů, výsměch rozpustilý,
šleh bičů jejich, trní žhavé rány!
Tys mukám otevřel Své duše brány,
ač všemocný, Jsi v jedné mohl chvíli
ty hroty zlomit, jež Ti v duši ryly,
a ztrhat řetěz, jímž byl’s upoutaný.
Jeť velkým srdcím sladké utrpení
nést těžký kříž, jejž ve prach hází jiní,
a jít s ním na Golgotu v tichém plesu.
Vím dobře již, proč v propast zapomnění
svou lásku velkou vrhnout nechci nyní,
proč na Golgotu srdce kříž svůj nesu!