Tak sladkým žárem dnes má duše vzňata,
jak v davech mocných, jejichž víra čistá
a nadšení je vedly v ona místa,
jež skropila krev Spasitele svatá.
Již „domů!“ ve mně volá vše a chvátá,
má duše bílá křídla sobě chystá,
korouhev touhy vítězstvím svým jistá
jak hymna vlaje již v let rozepiata.
Nuž vzhůru tedy v zem tu posvěcenou,
kde luzný sen jsem prosnil: dětství dobu,
kde chrámy ideálů mých se klenou:
l já chci zasnít žití hnět i zlobu
a pomodlit se s duší povznešenou
u lásky svojí kolébky a hrobu...