Všecko spí, jen bystřin slyšet kvil,
prudce s vrchů spěchají tak mladě.
Tma je vzadu na západě.
Ale svítí dálkou na sta mil.
Větry, slunce, oblaka mi sdruženě
snesly jaro k bílému již domu.
Slyším z lísek, jehněd, mezí, stromů
z černé půdy první výkřik zeleně...
Vše je bez krásy, dojatý poutníče,
jako dítě, když se přes noc zrodí.
Spí teď bledá luna... Slunce v záři chodí...
Okouzlení, šťastní rodiče...