Rodíme se... Mře zas kdosi.
Kveteme a chceme rosy.
Zrajem'. Slunce k poledni
dá nám paprsk poslední...
Vše, co kvete, naděj' hostí.
Zašlé sní jen o marnosti.
Vše, co zrá, lze s vděkem brát.
Utrhnout a lidstvu dát...
Lidstvo hlad má na své pouti...
Musí met svých dosáhnouti...
přes hřbitovy králů svých,
trosky trůnů papežských.
Mnoho mozků, srdcí v krvi
pozře, mnoho polí zmrví...
Celých kultur zralou žeň
v oběť dá svou na žízeň...
Na kultury větve chudé
tyrany své věšet bude...
Možno líp a krásněj kvést?
Všecko zrá... Vše jasné jest.