Vybledlou píseň z vašich úst
jsem na div s nebes slyšel růst,
v ní slyšet mávnout perutí
divného pohnutí.
V ní zbarven loučení byl práh,
i potok, stromy na cestách,
řeč věcí lkala nejináč
než usedavý pláč.
A píseň, stará, vybledlá
jak zjevení se pozvedla
naivní mocí přesvatě,
jak obraz světcův ve zlatě.