Život je stálá změna,
záhada hluboká.
Tvrdý muž dnes a zítra žena,
bouře dnes, zítra klid.
Kolikrát do dne a do roka
musíš se znova narodit.
Někdy jak před životem
stojíce řemeslníme,
sumáři sehraní.
Několik odrhovaček
nečpí již vykoupení potem,
stačí, že sousedství prochodíme
slavní jimi i zedraní.
Nejste to vy,
političtí primáši,
okouzleni svých paliček údery ve hře jisté,
ošuntěli frasisté tuctoví?
Sólových přednesů cymbalisté,
hlas jichž se k Evropě nadnáší?
Nejsme to národem milovaní
přežilci, zminutí do štvanic
překrásných lží, jež nezabity
straší stále bez ustání,
smutných pravd, jež obrovitý
význam vzduly v svoje nic?
Není to celá škola
mladistvých idyliků,
předlohou stejnou jež k tobě volá,
virtuosně po struníku
ve všech oktávách
štěstí dne a chvíle
krásné a pošetilé,
aby vyhmatala sladce
sladkého žití ach?