Šel Život a prvý nás chytrácké Abecedě učil
po bouřlivé mladosti vzdorné, i úslužným poklonám stáří...
V nás ještě ty staré lásky tulácké neumučil...
Náš řetěz jak denně chřestí, v srdci se démoni sváří...
A láska povinnost rdousí a povinnost vzdornou lásku,
hřích před ctností paroduje cos v homerickém smíchu...
Pláč, mladosti pláč si marně na čele zastírá vrásku.
Cos podlého snad se stalo. Bez pádu, bez viny, bez hříchu...
Šel Život a učil nás devotní Abecedě a zbožné...
Jen škoda: měl politou řízu otroctvím, vínem i krví...
My silně kdys věřit chtěli... A dnes... Je to možné, možné?
Zlem potřísněn před námi stál, jenž dobru nás učil prvý...