Pojď, zimní dne, led sluncem hoří,
kraj zameten je vichřicí
a pole, lesy v jednom moři
se slilo na hlaď jiskřící.
Uspaná sotva stébla vlají,
síť, metlice a rákosí,
duhami na nich kapky hrají,
když boží dech je zarosí.
Vsi okna mrazem rozkvétají
a sníh se práší větrem hnán.
Kdos jde. A z lesů pozvedají
se zvolna těžká křídla vran.
To slétá večer, v zlatožhavou
západu výheň zapředen.
A v koutě odloučeném v tmavou
se kuklu vpřádá bílý den.