Země s dary svými se zachvěla v hlubokosti,
pro každého je měla, však nemohla každému dát.
Bohatá tolik, leč někdo si odvléká více než dosti,
ale někdo se o ně rve marně a trpí hlad.
Neklidně vlní se zástup jak před ohromným děním,
je jak oceán, jehož vlny se mohou vzdout –
všecko, co nese na svých bedrech, je před spasením,
nebo před zánikem, – kdo, kdo jím dovede hnout?
Zástup, bude-li nástrojem tvůrce a pracovníka,
k jeho snu podobna zem se mu prostře u nohou,
stane-li se však v ruce vraha a násilníka
mečem taseným, peklem ji učiní, ubohou.