Tou zatvrzelou cestou zpět se ohlédni,
kde přátelství tvá všecka rozváta,
kde vzpomněl někdo, přítel poslední,
než růže opadly, že kvetla poupata.
Tak vše je času hra,
a na tvé cestě pro loučení zrá.
A přece samoten se cítit nebudeš.
Nějaké duše ještě vynoří
se v cestě tvé, tvůj večer osvítí,
tvé prázdno naplní, čím hovoří,
z nich teplé ticho pradlen přejde na tě,
a k smrti usneš-li, v ten klid se zapředeš
a v hvězdné noci nesmírnost.