To Orli táhli? Na trávě jsem zdřím,
par stříbro vlhlo, houstlo březovím,
neslyšně Orli táhli nade mnou
oblohou zšeřenou a tajemnou.
Jich křídly ještě slabě šuměl vzduch,
v polosnu do dálky můj větřil sluch,
zde byli, vím, a moji pili krev,
zde z mého srdce, zde z těch žhavých cév.
Oh, mdlobo sladká! Jaký výšek jas,
klid letních dnů, ztajený v hloubkách hlas!
Prázdnotu cítím po těch slunných dnech
a stesk po smutných, vzácných tvorech těch!