Já denně slyším v duši ozývat
se zpěvy bratrských a slavných chórů.
Vítězných, vážných, mužně vroucích sborů.
To jak by před bitvou se církev sešla snad
a z bolestí se povznášela svých,
že ruce stiskají se vzpjaté v koloběhu,
mlčení sladké na rtech, družnost, něhu
zřít v odhodlání společném i v objetích.
Ne po hodinách, po rocích tvůj splacen dluh.
Leč po stoletích vražd a hrůz a ponížení,
když z kostí exulantů prášku není,
zas celým světem náhle promluvil tvůj Bůh,
Bůh odplaty i smíru, poznáš jej, tvůj Bůh,
tvůj českobratrský, tvůj dávný Bůh.