Když jsme umírali, když jsme z mrtvých vstali,
o život hrály nám velké žaly.
A teď když jásáš, když jásáš,
vzpomeň si všeho zas.
Nezapomínej, jak osamělo,
v hrobě co leželo, co vše se dělo,
abys již nevstal, vzpomeň zas...
Vzkříšení pramen jak zalehla ti;
nestoudná, slizká ropucha,
nadýmala se a skřehotala
od rána do noci, do ucha,
a jak ti bylo pod tíhou,
holou když zachránil’s duši svou,
vzpomeň zas.
Ne, co tak bolelo, nesmíš zapomenout,
ne, co ti umřelo, nesmíš v kameny vklenout,
živé co zbylo, když objímáš, prociť svůj žal,
živé cos přenesl, hloubí krve,
když jsi se prodíral.