Vzduch je dnes teplý nahými těly,
třeba již podzim tu.
Vlny tepla zlatoplavé
ženami před koupelí
stoupají z úkrytů.
Réva tou blízkostí
nalila se a vinice
dozrála celá jak hříšnice
k svůdné sladkosti.
Pomiluje, těší jak umí,
cítím ji vonět z hroznů rezi,
pěnou života šumí
přes kraje a roky.
Ale co dáš mi dnes,
u lesa teplá ty mezi?
Malý oříšek vítr mi shodil;
jak by v něm pohádka spala
s šatičkami a střevíčky
pro mou Popelku,
která nad stolem doma stála
nevšímána,
upracovaná, neobjímána,
denně by hrách svůj přebírala
a do snů se převlékala.