Vsi jsou tiché, vymřelé
ticho jako v kostele,
kolem zelená se jař.
Z chalup záhy do světa,
mláď jak ptactvo odlétá;
sám zbyl s ženou hospodář.
A syn oře, sedlačí,
dědu oči zatlačí,
otec na výminku ztich'.
K svatvečerům k rodné vsi
vracejí se přes lesy
mnohdy děti, šťastné z nich.
A tu vždy se hovoří
o mzdě, práci, o hoři,
o píli a o vině.
Koho ruka dělná je,
kdo to hlavou vyhraje,
a kdo zlákán k cizině.
A jak zteskněl celý jih,
po rodech již vymřelých,
jež se neuživily.
Koho ze vsí vyhnal hlad
z políček a smutných lad,
kdož se nenavrátili.