Noc černá... Tráva zdupaná, tak hnědá
jak spečená, oharků černých plna...
BIíž dole chalup zdi... A zář jen bledá,
kde nad vsí hasne kouřů černá vlna,
se ryje v obzor... Oheň šlehne časem,
a s pádem trámů lidských křiků vřava
a štěkot psů se zkříží táhlým hlasem,
kde v pozadí se k hlavě tísní hlava.
Ve skřípot, křik a sykot vody ostrý
jen temně bučí stádo krav a volů,
kdes přivázané na topolů kostry,
zalito nachem v stráně hledí dolů.
Kolébka vedle... Spí tam drobná hlava
a do podušek zlehounka se kloní.
Jen vítr ohně sloup jak načechrává
děs rudé záře přehoupne se po ní.