A nechci uslyšet hlas vyčítavý
z cest, křižovatek, jejž jsem pominul.
Jak hledím nazpět, stříká proud tam dravý.
Oh, někdo zmizel tam a zahynul.
Já přeplul náhodou a mnozí jiní.
My nazí na balvany usedli.
Sesláblost, mdlobná únava nás viní
z marného žití, výraz ubledlý.
O záchraně na pevném břehu sníme,
a zdá se nám: Jen slunce vzkřísí zas.
Však ne, ne: prudkým sluncem uhoříme.
Nám nezvyklý je slunce plný jas.
My přepluli. Však hladem vysíleni
padáme, každý mře jak procitne.
Příšerný zápach mrtvol k zadušení
a kolem hlavy tlící, bezcitné.
My přepluli, – však pýcha neplá v zraku.
My přepluli... Však čin se utopil.
Z našeho dalo by se soudit vraku
na velké naděje, na velký cíl.