Žebráci, ať už jsou na cár rozbití,
děravé lodi před potopením
hroutí se na bok, leč s tuláckou vírou
se vydávají dálkou nekonečnou a širou
a přece se doklopýtají někam.
Jim deště vypláchnou palčivost ran.
A nepřítele z větrů všech světových stran
lze vytušit, číhá-li na rozcestí.
Vždy zákon a psi se vyřítí nějací,
i vrata se přirazí, skřípne klíč.
A hladové neštěstí, vynořivší se žebráci
dál od vrat jedněch se ke druhým potácí.
Je těžko před nocí najít zakouřenou díru,
i ráno vyžebrat z dobrých rukou novou víru
a ze zlých setřásti rány výhružné hole,
šouravě a napolo v kleče,
jít dál, zas procházet nespočítané vsi a pole,
děravá na boku loď
v dnu pustém moři, již osud potácí,
a přece dál vleče a vleče.