Těžce je dobytý chléb a láska z muk životních získaná,
bolest jen zvěstováním radosti navštívená a vítaná,
dá ti víru, dá bohatství toho, co lidské, co tvořící:
život pak sám se ti rozsvítí jako keř ohnivě hořící.
Nejkrásnější jsou radosti z líbezných životních potkání,
společných duchovních cest, kde srdce na věky v rozdání
zmocněně bijí tlukotem i tam, když v hrobě pod zemí
jedno neb druhé spí pod dusně vonnými růžemi.
Nejúžasnější jsou bolestí prudká a vášnivá objetí,
zmučí tě, vyssají, žádostná tvůrčí tvá zkrvaví početí.
Ale jsi polibky poset rtů neznámých, pálících, duchových,
jakoby shledání v loučení do vrásek čela ti kdosi vdých‘.