Slunce se rozlilo zlatým vínem se perlícím;
ani hroty z něj nečněly, pod hladí srovnána
minulost dávná i dnešek, sluncem pálícím
v údolí číši si zpívalo víno: hosanna!
Zlatým vínem až na kraj se plnilo údolí,
jezdec v něm utopen na koni, rohů znamení,
mužatky na koních, křikem bouřící vůkolí,
jež by i s Šárkou se propadly v slunce plameni.
Ted'je tam ticho a mrtvo jak v jezerní hlubině.
Veliké perly tmy stoupají, a teti zříš oasy,
pěšiny, potok a stromy. Ni stopy po víně.
Vyteklo z údolí slunce, v něm stínů tlum zachází.