Skip to content
1864–1928

VĚČNÝ NEPOKOJ.

Antonín Sova

Veliká slova měla vzlet a drobné srdce něhu, vkus... Možno se k výším rozletět, neb zůstat. Srdce štkalo: Zkus’!...

A když jsem v nekonečno vzlet’, tam dole Srdce hrozně plakalo... A k Srdci když jsem sed’, mne hnízdo orlí lákalo...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
VĚČNÝ NEPOKOJ. · Antonín Sova · Poetry Cove