Zdola se přerozujeme: klidnou zář
do dějin vrháme, v shon měst a lidí.
Nad dílem vztyčen hrdý hospodář
své pluhy připraví a zrní třídí
a poslouchá, jak v jaře bílý květ
vše zavál, poslouchá, jak větry dují
a jak se první ptáci objevují
a průkopníci nový zdraví svět...
Jednou se prudká radost rozbolí
v kořenů hloubce, které kotví v zemi...
Zdola to náhle vzpruží nadějemi
co cynické hnít musí vrcholy...
A usměje se hrdý hospodář,
jenž pluhy připraví a zrní třídí:
na slunci vzrostlo tolik nových lidí,
jich k velkým cílům povznáší se tvář...